Miroslav Pešťák bloguje

Jsme v Chicagu na Letišti O´hara. Míň přívětivé letiště jsem ještě neviděl. Původně jsme tam chtěli přespat, protože ráno je moudřejší večera, ale prostě nebylo kde, a to já se vyspím kdekoliv. No nic tak jsme museli zase platit tentokrát za internet 7 USD za 24 hodin přípojení. Tam jsem našel, že nám ve 3:40 ráno jede autobus do Cincinnati, a našel jsem taky jak se tam dostat vypadalo to dost jednoduše, sednout na metro a bez přestupu asi po 50 minutách vystoupit pak tři minuty chůze a měli bychom být na autobusovém nádraží …. toliko server maps.google.com. Easy jak Mirek s oblibou říká :). Cesta metrem proběhla v pohodě. Ale ty tři minuty chůze se protáhli téměř na hodinu vláčení krosen po Downtownu Chicaga a poté jsme nalezli Greyhound station asi 100 m od místa kde jsme vystoupili z metra. Easy!
Ve stanici je tma. Čti ve stanici jsou samý „Bro“, neboli černí bratři. Celá stanice je narvaná povalujícími se černochy. A tady nás čekalo další milé překvapení autobus ve 3 ráno je vyprodány a další jede až ve tři odpoledne. No nic koupil jsem jízdenky a uvidíme. Když jsem poprvé viděl stanici Greyhoundu, říkal jsem Mirkovi, tady se nevyspím ani já, ale okolo šesté ráno jsem už pohodlně spinkal ve svém spacáku mezi povalujícími se černochy. Probudil mě až chlápek co okolo mě vytíral podlahu. Čekání bylo nekonečné naštěstí jsme měli co pít, v bufetu jsem koupil colu asi litrovej kelímek a za re-fill (doplnění) se platilo jen 55 centů (doplňovali jsme co se do nás vešlo). Taky jsme zjistili, že na autobus se stojí fronta už dvě hodiny před odjezdem a pokud jste ve frontě na konci může se stát, že se do autobusu nevejdete. Po tomhle zjištění jsme se do fronty začali řadit radši už dvě a půl hodiny před odjezdem (byli jsme první :)). Ještě před tím jsme však museli přihlásit naše zavazadla (dalších 10 USD za druhé zavazadlo). A už je tady konečně čas nástupu. Autobus přijel poměrně včas asi jen o půl hodiny později. Nastoupili jsme a já jsem asi po dvou minutách usnul.
Probudil jsem se až v Indianapolis. Ve městě, kde jsme měli asi půl hodiny break. Tady jsem zkoušel volat kamarádovi ze Cincinnati, který by pro nás měl mít práci, nedovolal jsem se. Nastoupili jsme znovu do autobusu a vydali se na poslední část cesty do Cincinnati. Dorazili jsme okolo půlnoci. Už jsme byli smířeni s tím, že budeme zase spát na stanici. Zkoušel jsem znovu volat tentokrát tam byl záznamník, namluvil jsem vzkaz, že jsme na Greyhound station a namluvil jsem také číslo budky z které jsem volal. Jaké bylo naše překvapení, když telefon za minutu zazvonil a ozval se Kyle a říkal, že tam za minutu bude. A opravdu za několik minut se Kyle objevil ve dveřích. Další pokračování toho jak jsme strávili zbytek noci a kde jsme spali bude v dalším postu. Mohu vás jen navnadit že pivo teklo proudem… 🙂 .