Miroslav Pešťák bloguje

Tak pozoruji, že vás to opravdu zajímá, jak to tady na té Aljašce chodí. Mrzí mě, že jsem sliboval, že se budu snažit psát každý týden, ale nebylo to v mých silách. Jednak většinou v Egegiku nešel internet a když šel tak tam byla fronta rusky mluvících a nebo jsem byl v práci.

Teď jsem se dostal k internetu po více jak dvou týdnech a to jen díky tomu, že jsme trávili noc na letišti. A nyní jsem pro změnu v jednom motelu v Seattlu, kde internet je také.

Zpátky k tomu co se tedy dělo v Egegiku, no tak převážně se dělalo, jeden den jsem trhnul rekord a měl jsem 24 a půl hodiny… to se mi fakt povedlo 🙂 myslím že na jeden den je to fakt dost a to v tom ještě byla půl hodinová neplacená pauza na oběd. Jinak co se týče zábavy to se přeci asi jen těžko vysvětluje. Člověk tam žil v takových podmínkách, že jsme se tam váleli smíchy takovým zhovadilostem, že za normílní situace by nad tim člověk jen kroutil hlavou. Nejvíc nás asi dokázal pobavit náš Jordánský spolupracovník Magdy (čti Meždi), občas jsme mu také říkali šampone 🙂 ten fakt měl strach aby se neušpinil, a pokud se umazal běžel se umejt… Nejvíc nás dostával tím, když poslouchal jak si povídáme česky tak dlouho než nám začal rozumět… no ono i když Vaškovi začal zpívat tak to bylo dost vtipné… No podívejte se sami a já to protentokrát tímto videem utnu.
<iframe width=“610″ height=“458″ src=“//www.youtube.com/embed/E2HvqjZ9Nkc“ frameborder=“0″ allowfullscreen></iframe>