Miroslav Pešťák bloguje

Novinky ze světa internetu, telekomunikací a všeho o co se zajímám.

Láska hory přenáší

Všichni jste si vědomi toho, že nejsem bloger typu „Mám blogísek na sBlogu…“ ala je mi 14 a měním svět.

Ale to co jsem zažil v neděli, to vám prostě musím vyžvanit.

Jedu autem z domova, ze Žichovic a v Rabí je stopař. Vždycky když jedu sám a nestopuje zrovna nějakej santusák tak stopaře beru, tak jsem vzal i tohohle. Na první pohled slušnej člověk a proto jsem taky zastavil. Měl cestu do Horažďovic, stejně jako já. Dal jsem se s ním do řeči, což je hlavní důvod proč brát stopaře. Člověk se nenudí a cestou si popovídá. Tak jako vždy se ptám, jak dlouho stopuje a podobné otázky. Ale tento „týpek“, kterému mohlo být tak 25-28 let na mě vyrukoval s daleko zajímavějším příběhem, ne že tady stojí půl hodiny a že je zmrzlej na kost.

Začal s tím, že už je 3 dny na cestě, cestuje z Opavy a cílem mu jsou právě Horažďovice. Dost jsem se zarazil, přeci jen je to na druhém konci republiky. Během chvilky jsem ho zasypal otázkami. Dále z něj vypadlo, že ho v Plzni na hlavním nádraží přímo před zrak policie (pomáhaj a chrání) okradli. Takže mu z dvou zavazadel zbylo jen jedno a kupodivu to kde nebyli peníze a doklady. Z Plzně tedy bez peněz cestoval chvilku vlakem na černo pak zase chvilku stopem. Už to bylo dost zajímavé. Ovšem když jsem se zeptal za kým nebo proč tam cestuje, to už mě rozsekal úplně. Jede tam za holkou, kterou poznal na CHATU, ano čtete dobře na chatu. Znají se půl roku, nikdy se neviděli, jen si vyměnili několik fotek a on se sem „stěhuje“. Nevím, zda slovo stěhuje je použito dobře, ale prý u té slečny bude bydlet, přes net si tu našel práci… Prostě k neuvěření. Nevěděl přesnou adresu, neměl ani mobil (také byl v té tašce, kterou mu policie neuchránila), nechal jsem ho zavolat, ale nedovolal se jí. Vysadil jsem ho na sídlišti kde měla ta slečna bydlet, ukázal jsem mu telefonní budku a dal mu pětku na telefon. Doufám, že jim to vyjde, tohle je příběh na filmovej doják… Snad ho někdy v Horažďovicích potkám a zeptám se jak to dopadlo. 🙂

Byl jsem fakt rád, že jsem mu mohl pomoct, jelikož v Americe nám pomohlo takových lidí, že je na čase začít splácet…

[poll id=“16″]